Ptala se mě kamarádka, jak zvládáme s dětmi on-line výuku. Obě děti mám na prvním stupni a mladší je k tomu jako bonus prvňáček.

Minulý ro ... Pokračování...

Ptala se mě kamarádka, jak zvládáme s dětmi on-line výuku. Obě děti mám na prvním stupni a mladší je k tomu jako bonus prvňáček.

Minulý rok, kdy se s výukou na dálku začínalo, u nás doma stoupla spotřeba čokolády. Obalení nervů bylo nezbytné. Syn dostával zadání e-mailem a nějak se to musel naučit. Z jídelního koutu se stala provizorní učebna a při vaření oběda jsem zkoušela, co si zvládl sám nastudovat. Nezapomenutelné bylo, když na mou otázku, jak nazýváme mužské pohlavní žlázy, tázavě odpověděl: „vrchlata?“ To už nevydržela přihlížející dcera – toho času předškolačka, a křičí: „Né, to jsou přece kule, brácho!“  Dusila jsem v sobě smích a přemýšlela, zda jsem tu vodu na brambory osolila, nebo ne.

Tento rok jsme o kus dál. Častěji k obědu objednávám jídlo z místní restaurace. Čokoládu se snažím omezovat, po vzoru: „Dělání, dělání, všechny smutky zahání“, se snažím stále něco dělat, prý stačí i louskání ořechů. Výuka z e-mailu se přesunula na online. Posun je sice znát, ale když si starší syn dělal zápisy z krajů ČR a v sešitu jsem u Pardubického kraje našla „Velkou Třeboňskou“, tak mi zatrnulo.

Dcera, prvňáček, si chce dělat vše po svém, protože to takhle říkala paní učitelka. Po týdnu zjistí, že paní učitelku špatně pochopila, protože velkou část jejich online výuky zahrnuje ukazování zvířátek a hraček do kamery.

Jinými slovy, na otázku jak to zvládám, můžu odpovědět: „Furt bych potřebovala louskat ořechy."

Je poslední den v roce a bývá ve zvyku bilancovat a slibovat, co v příštím roce budeme chtít stihnout a čeho dosáhnout.

Rok 2020 byl opravdu složitý ... Pokračování...

Je poslední den v roce a bývá ve zvyku bilancovat a slibovat, co v příštím roce budeme chtít stihnout a čeho dosáhnout.

Rok 2020 byl opravdu složitý a náročný v mnoha ohledech. Na druhou stranu se děti školou povinné naučily používat počítače, bravurně zvládají video přenosy, scanování dokumentů a i technika prstokladu na klávesnici z úrovně „datel průzkumník“ pokročila, jak by řekl můj syn, na vyšší „level“. Menší děti nechtěly zůstat v ničem pozadu a tak dělaly také své video konference. Zjistily, jak přes WhatsApp zavolat někomu ze školky a hned volaly. Člověk by zajásal, ale například ta naše malá všudybylka nevydrží na jednom místě a záhy zjistíte, že s telefonem dělá video-tour po domě. Tu nakoukne do pracovny, kde se snaží pracovat maminka a tu do koupelny...ups, kde se zrovna sprchuje tatínek.

Se slovy: „Promiň, vůbec Tě neslyším, taťka tu strašně něco křičí.“, zase vycouvá a nerušeně pokračuje dál.

V tomto roce jsem se dočkala i několika pochval od dětí za uvařený oběd. Prý bych mohla jít učit kuchařky do školní jídelny vařit bramborovou kaši.

Co si přát do nového roku 2021, snad abychom to ve zdraví a se zdravým rozumem všechno zvládli. Aby si děti užily více školních obědů a ty ji chutnaly. Abychom se častěji mohli vypravit s kolegy a přáteli na oběd či večeři do oblíbené restaurace či hospůdky. Pak bude zase na světě o něco veseleji.

Patřím mezi lidi, kteří stres a starosti zahání jídlem. Po internetu se šíří stovky vtipů a návodů, jak zvládnout současnou domácí karanténu. Každý děláme, co umíme. Takže já baštím čokoládu a pečlivě plánuji denní program, aby dě ... Pokračování...

Patřím mezi lidi, kteří stres a starosti zahání jídlem. Po internetu se šíří stovky vtipů a návodů, jak zvládnout současnou domácí karanténu. Každý děláme, co umíme. Takže já baštím čokoládu a pečlivě plánuji denní program, aby děti nezvlčily a věděly, kdy je čas učení, hraní, kdy vyrazíme na procházku a kdy teda můžou sledovat tu televizi. Nevím jak u Vás, ale odlepit je od televize, tabletu, mobilu či herní konzole, vyžaduje neuvěřitelné úsilí. 
A když už je konečně odlepím, tak dávají s oblibou ostentativně najevo, jak moc se nudí. Mají najednou spoustu volného času, který se musí nějak vyplnit na omezeném prostoru.  Večer když jdou spát, si říkáme: „bezva, dnešek jsme zvládli“. Ale vypadá to, že čert a znuděné děti prostě nespí. 
Začalo to minulý týden, kdy se dcera vzbudila a měla celý rudý obličej a ruce. Po prvním šoku jsem to začala zkoumat. Vyrážka, odřenina, otlak … nééé, to je fixa? Proč sis proboha malovala na obličej? Syn se pomalu, ale jistě sunul pryč z pokoje. „Vrať se! Co ty o tom víš?“, zarazila jsem ho hned u dveří. 
„Nemohl jsem spát, tak jsem tvořil.“, odpověděl. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat.
Ještěže naše místí restaurace nabízí prodej přes okénko. Objednám si něco dobrého a udělám si na chvilku pohodu, když teď kromě denního programu ještě noc co noc zabavujeme dětem fixy z pod polštářů. 

Taky jste si všimli, že děti matou některé pojmy, které my dospěláci běžně používáme? 
Jak vypadal španělský ptáček, než ho uvařili, z jakých svíček se vaří svíčková, proč se nesmí říkat o ženě, že je „kráva“, když je to užitečn&ea ... Pokračování...

Taky jste si všimli, že děti matou některé pojmy, které my dospěláci běžně používáme? 
Jak vypadal španělský ptáček, než ho uvařili, z jakých svíček se vaří svíčková, proč se nesmí říkat o ženě, že je „kráva“, když je to užitečné zvíře a dává mléko? 
Jednou jsem vedla dceru do školky a na dveřích školky bylo velké oznámení. Letecky jsem ho přečetla a chtěla jít dál, psali tam o zrušeném kroužku, který se nás netýkal. Ale dcera mě prosila: „Mamí, co je tam píšou?  „Dnes odpadnou předškolákům Chytré hlavičky.“, přečetla jsem rychle.  
Zaraženě zůstala stát a zírala na dveře. Pak se potichu zeptala: „Bude je to bolet?“ Po chvilce vysvětlování, řekla: „ Aháá a tak mi ještě předčti, co budeme mít dnes k obědu.“ 
Je fajn, že se z počátečního šoku děti umí rychle oklepat. 

Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při přípravě jídla používají jako „dochucovadlo“ 24K zlato. 

Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při přípravě jídla používají jako „dochucovadlo“ 24K zlato. 

Okamžitě to spustilo vlnu dotazů. Kolegyně se pídily, kolik to má kalorií, jak to chutná. Pánové naopak rozebírali, kolik je to bude stát a co se stane pak, až se to stráví. 
Ve snaze uspokojit všechny jejich odpovědi, jsem se dala do pátrání. Je mi totiž jasné, že větší část z nás tuto lahůdku i díky vyšší ceně asi nikdy neochutná. 
Co jsem zjistila? Zlato se řadí mezi schválená bezpečná potravinářská aditiva. V tabulce éček ho můžete najít pod číslem E175. Je bez chuti, nemá žádné kalorie a nijak se v těle nevstřebává.

Tímto bych zodpověděla první část otázek.

Otázku, zda se dá ten prášek nějak z těla akumulovat zpět, ponechávám raději otevřenou. Každopádně zajímá Vás, kde můžete zlatou gurmánskou specialitu vyzkoušet? Stačí se u nás zaregistrovat a my Vám to prozradíme  už příští týden v jarních novinkách.

Mějte krásné jarní dny a veselé velikonoce!

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl víkend, takže trocha lenošení nikomu neublíží. Teda, když nemáte ... Pokračování...

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl víkend, takže trocha lenošení nikomu neublíží. Teda, když nemáte za dveřmi ložnice pár hladových a dychtivých strávníků. Cože to bude k snídani?

Mrkla jsem na manžela a oznámila, dnes máte samoobslužný den… Pak už jsem jenom občas zaslechla tu a tam hádku a křik, když se nemohli dohodnout, kdo bude míchat vajíčka a kdo vyndá věci z myčky, ale nic z toho mě nemohlo vytrhnout z letargie.

Kamarádka mi poslala povzbudivou zprávu: „My tomu říkáme lovecká sezóna, kdo si co uloví, to má.“ Terminologie mě pobavila, ale u nás se moc zavádět nedá. Syn by to mohl vzít doslova a chtěl by jít lovit svoji mladší sestru. Řeknete si: chudák malá, ale .. Je to sice naše malá princezna, ale taky vím, že ho umí pořádně vytočit.

Naposledy to bylo, když jsme jim do tabletu zavedli profily. Každý od té doby mohl hrát 30 min a dost. Druhý den se odehrálo toto: „Hele, ty hraješ nějak dlouho? Dej to sem! Já to věděl, TY hraješ na můj profil!“

Nebo minule, když se jen tak rozhodla dát dárečky svým kamarádům ze školky. Nechápala jsem, proč se syn tak vzteká, je to od ní přeci moc milé, když na ostatní tak myslí. „Jenže, mamíí, ona tam balí moje hračky, ne svoje… „Takže chápete, že „loveckou sezónu“ opravdu použít nemůžu.

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. Bude to  bezva, zjistí, že mít doma psa znamená i povinnosti. 

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. Bude to  bezva, zjistí, že mít doma psa znamená i povinnosti. 

Manžel namítal, že máme na zahradě králíka, který si usurpuje celou zahradu pro sebe, takže to nebude dělat dobrotu. „Neboj, když si na sebe nezvyknout, tak nebudeme psa na zahradu pouštět. To mám vymyšlený!“

Shrnu svoje vyprávění: Nezvykli si na sebe a já podcenila psí chutě. 

Minulý týden napadlo spoustu sněhu, celá zahrada byla jako z pohádky. Děti venku za domem stavěly sněhuláka, já vařila oběd a rozplývala se pohledem z okna nad zimní idylou. 

Když v tom: „Proboha, kdo ji pustil na zahradu?!“  Vyběhla jsem okamžitě ven a honila několik dlouhých minut psa po zahradě v ponožkách, na boty nebyl čas. Už dlouho byla rozhodnutá, že si uloví králíka k obědu a jala se hned první příležitosti, když děti nezavřely vrátka. Za chvíli mi byla příšerná zima na nohy a začala jsem propadat panice: „Tohle fakt sama nezvládnu.“ Pes neposlouchal a nedal se chytit ani jeden ani druhý. Tak jsem dělala jen pohyblivou překážku mezi nimi a doufala, že si dá někdo z nich nakonec říct. Nakonec mi králík skočil do náruče, právě ve chvíli, kdy přiběhly děti: „Jé, mamí, můžeme se honit s tebou?“ 

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž většinu svého života strávil v Anglii, měli jsme opět vánočn&iacut ... Pokračování...

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž většinu svého života strávil v Anglii, měli jsme opět vánoční vrcholy dva. Ten český a hned den poté anglický. Český už mám nějaký ten pátek zajetý, ale s tím anglickým víc jak deset let zápasím. Abych mu vynahradila, že netrávíme Vánoce s jeho rodinou ale v Čechách, snažím se každý rok nachystat téměř pravý anglický vánoční oběd, a v tom byl i tentokrát háček.

Nejdříve jsem pátrala po krůtě. Řezníkova poznámka o tom, že určitě bude, ale nejmenší tak kolem 7 kg, mě vždy podlomí kolena. Pro boha, jak to zase do té trouby nacpu.

Dále, kaštanová nádivka. Ve větších supermarketech už před Vánoci kaštany nabízí, takže to problém nebude. Teda, pokud by se do příprav nepřimíchala moje maminka. Nostalgicky se nad kaštany rozplývala se vzpomínkou na dětství. „Když nespotřebuješ všechny ty kaštany, tak já bych si jich 10 dala do trouby upéct.“ Ujistila mě, že na tom nic není. „Prostě to dáš do trouby a za pár minut …“ Za pár minut mi v troubě bouchaly dělobuchy. I soused se přišel zeptat, zda jsme v pořádku. „Ty kaštany se měly, mamíí, nejdříve naříznout!“

Pak tu máme anglický vánoční puding. Tuhle část bych nejraději vypustila. Jediný, komu chutná je vlastně můj muž. Děti se těší pouze na to, jak jej zapálí. Takže v regálech M&S vždy pátrám po tom nejmenším balení. Manžel to obvykle komentuje slovy: „A není to škoda tak malý?“  

Kapustičky vynechávám, ty nejí ani manžel. Restovaná zeleninka a „pigs in a blanket“ – tedy klobásky se slaninou jsou poměrně nenáročné.

Poslední zádrhel může nastat u přílohy yorkshirského pudinku, aby se vešel ke krůtě, nebo ji v troubě včas vystřídal. Chápu, že švagrové mají v Anglii dvě trouby. To se snad ani vše v normálních českých podmínkách logisticky stihnout nedá. Zlatý kapr! 

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stihnout do konce roku. Děti sepisují seznamy, aby je pár dní před Vánoci ... Pokračování...

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stihnout do konce roku. Děti sepisují seznamy, aby je pár dní před Vánoci zase změnily. Vždyť Ježíšek je kouzelný, tak to přece není problém. Obchody praskají ve švech a v e-shopech přibývá položek „na dotaz“. Tak se stalo, že předvánoční stres dorazil i k nám. Manžel si stěžoval, že se mu v noci špatně spí. Meduňka na zahradě pomrzla, ale vzpomněla jsem si, že mám bylinkový čaj na klidný spánek. Bohužel měl podobný obal, jako ten projímavý. Jenže to jsem si uvědomila až ráno, když si stěžoval: “Nejen že jsem se nevyspal, ale ještě jsem proseděl celou noc na záchodě.“ Ups..

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putování po 400 mostech, plavba kanály, posedávání v kavárn&a ... Pokračování...

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putování po 400 mostech, plavba kanály, posedávání v kavárnách a restauracích. A mile mne překvapily jak Benátky, tak i děti. Benátky nebyly vůbec přecpané turisty, ale těch stánků, obchůdků, kaváren, bister, restaurací. Měli jsme nutkání okusit úplně všechno. V jednom obchodě jsem dokonce viděla přerovnávat výlohu v rukavicích a s pravítkem v ruce. Každý detail měl svůj význam, stejně jako při servírování jídla na talíř. A děti nadšeně obdivovali schody do vody, uličky, které nikam nevedou, stovky černých gondol, karnevalové masky a potajmu házely kousky jídla na St. Mark´s Square holubům. Těžko říct, kdo si to víc užil, jestli my nebo ti opeřenci. 

Skoro dva týdny trvá fotbalové nadšení, které proniklo i do naší rodiny. Jsem spíše hokejový fanda, ale respektuji manželovo zaujetí tímto sportem. Takže přimhuřuji obě oči, když u společné večeře běží televize.

Nepopírám, že je fotbal zajímav&aacu ... Pokračování...

Skoro dva týdny trvá fotbalové nadšení, které proniklo i do naší rodiny. Jsem spíše hokejový fanda, ale respektuji manželovo zaujetí tímto sportem. Takže přimhuřuji obě oči, když u společné večeře běží televize.

Nepopírám, že je fotbal zajímavá hra, i když mě spíš fascinuje fotbalový trávník než to, co se děje na něm. Děti se snaží zatím do tajů této hry proniknout a manžel je trpělivě zasvěcuje. Snažil se zapojit i mne. Prý mám vařit národní jídla týmů, které zrovna hrají. Opatřil mi i rozpis. To jsem okamžitě zavrhla, protože mám stejně pocit, že nikdo z nich vlastně nevnímá, co zrovna jí. Čtyřletá dcera se pokaždé ptá, zda hraje Ronaldo. A odpověď, že když hraje Anglie s Německem nebo Španělsko s Marokem, tak nemůže hrát Ronaldo, protože je z Portugalska, jí prostě nikdy neuspokojí. Během zápasu je schopna se zeptat i třikrát. Její bráška už preventivně říká: „Ne, Ronaldo furt nehraje.“ Ale ani on ještě nemá úplně jasno, když se včera manžela ptal, kdy už bude hrát Arsenal nebo Real Madrid.

Pozoruju to celé zpovzdálí s hrkem čaje, a čekám, až se zase počasí ustálí na letních teplotách. Nechám rodinu fandit a půjdu se pokusit udělat něco s naším trávníkem. Každopádně dnes večer hrál Ronaldo, tak byla dcera na vrcholu blaha. Ale dostal žlutou kartu, tak kdo ví, jak nám dlouho v soutěži vydrží.

Na začátku dubna jsme vyrazili s partou za kamarádem na Moravu. Bydleli jsme na farmě, která se specializovala na chov skotu a tak na jídelníčku farmářské restaurace byl i všemi vychvalovaný „tatarák“ s hromadou topinek.

Obvykle syrové hovězí v meníčku nevyhled ... Pokračování...

Na začátku dubna jsme vyrazili s partou za kamarádem na Moravu. Bydleli jsme na farmě, která se specializovala na chov skotu a tak na jídelníčku farmářské restaurace byl i všemi vychvalovaný „tatarák“ s hromadou topinek.

Obvykle syrové hovězí v meníčku nevyhledávám, ale tentokrát mi to nedalo. Při objednávce mě zarazila otázka paní servírky. Budete si ho míchat sama, nebo ho chcete namíchat od kuchaře? Nebyla jsem si úplně jistá, ale možnost si doladit chuť podle svého se mi zamlouvala. Přece to nemůže být tak složité? S kamarádkou jsme nadšeně očekávaly náš tataráček.

Přistálo před námi prkénko se spoustou mističek plných koření, cibule, česneku.. a uprostřed toho všeho trůnil tataráček se žlutým sluníčkem. Ujala jsem se nadšeně míchání za nadšeného povzbuzování ostatních, kteří moc chytře radili kolik čeho dát. Bylo veselo, a tak místo špetky pálivé papriky tam letěla omylem hned celá lžička a sluníčko se nám neukázněně začalo roztékat po prkénku. Přišla paní servírka a zdvořile nás upozornila: „Kuchař se už na to nemůže koukat, prý to mícháte jako Babica. Takže to mám přinést zpátky a on Vám to doladí.“ Celý stůl začal řvát smíchy. A všichni ti „experti“, co nám do té chvíle úžasně radili, si také začali objednávat tataráček. Ale nikdo z nich už neměl odvahu si ho umíchat sám. Srabové! Ale dobrý byl, to zas jo.

Hody, hody.. Vejce, mazance, beránky, jidáše, nádivky, pečínky... 
Vyrážíte na čerstvé kopřivy nebo do restaurace na velikonoční dobroty či Vás čeká velikonoční hostina u příbuzných? Velikonoce svátek jara slaví s oblibou většina národa. Je ... Pokračování...

Hody, hody.. Vejce, mazance, beránky, jidáše, nádivky, pečínky... 
Vyrážíte na čerstvé kopřivy nebo do restaurace na velikonoční dobroty či Vás čeká velikonoční hostina u příbuzných? Velikonoce svátek jara slaví s oblibou většina národa. Jedna polovina z té většiny peče, vaří, barví. A ta druhá by se měla shánět po potočním vrbovém proutí, prý aby z té první poloviny vyhnala nemoce a lenost. Otázka je, zda ta druhá polovina netrpí sama leností. Místo shánění raději sáhne po nějaké komerčně upletené toho času již uschlé variantě pomlázky. Čerstvá míza z jarního proutí je fuč, ale o to víc se šlehá. Každopádně švanda to je i tak. Krásné Velikonoce oběma polovinám!

Jitrničky, jelítka, ovárek, prejt, koblihy, koláče….mňam.
Máte rádi hodování, veselice, maškarní průvody a zábavu? Právě vrcholí období masopustu a na mnoha místech najdete masopustní průvody v maskách, zabijačkové hody, zábavy na trzí ... Pokračování...

Jitrničky, jelítka, ovárek, prejt, koblihy, koláče….mňam.
Máte rádi hodování, veselice, maškarní průvody a zábavu? Právě vrcholí období masopustu a na mnoha místech najdete masopustní průvody v maskách, zabijačkové hody, zábavy na trzích na náměstích. Letos masopust začal 6. ledna na svátek Tří králů a bude vrcholit o masopustním pondělí 12. února a končí Popeleční středou 14. února – ten den začíná období půstu před Velikonocemi. Masopustní dny vlastně trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi. Ale pozor – o masopustu se půstu nebojte – nejde o odříkání ale naopak - je to čas zabijaček, hodování a lidového veselí. Mnoho akcí se koná již o tomto víkendu, tak mrkněte na „Náš tip“.