Vyberte si resturaci pro dnešní oběd !

Den dortů: Sladká historie a nejslavnější dorty světa

Dnes je 26. listopadu a milovníci sladkostí po celém světě mají důvod k oslavě – je Den dortů! 

Tento den je perfektní pří ... Pokračování...

Den dortů: Sladká historie a nejslavnější dorty světa

Dnes je 26. listopadu a milovníci sladkostí po celém světě mají důvod k oslavě – je Den dortů! 

Tento den je perfektní příležitostí se ponořit do sladké historie a připomenout si některé z nejikoničtějších dortů, které si získaly srdce (a chuťové buňky) lidí po celém světě.

Trocha historie: Jak to všechno začalo?

Věděli jste, že první dorty, jak je známe dnes, vznikly už ve starověkém Řecku? Tehdy však šlo spíš o jednoduché medové koláče. Moderní dorty se objevily až v 17. století v Evropě, kde cukráři začali experimentovat s vrstvami těsta a krémovými náplněmi. Velký boom přišel v 19. století díky průmyslové revoluci – výroba cukru zlevnila, pečicí trouby se staly běžnou součástí domácností, a tradice pečení dortů na oslavy byla na světě.

Nejslavnější dorty světa

Sachrův dort (Rakousko)
Ikona vídeňské cukrařiny! Tento čokoládový zázrak plněný meruňkovým džemem vznikl v roce 1832, kdy ho připravil šestnáctiletý Franz Sacher pro knížete Metternicha. Dodnes je symbolem elegance a tradice.

Tiramisu (Itálie)
Italský dezert, který si zamilovali lidé po celém světě. Vrství mascarpone, piškoty namočené v kávě a kakaový posyp. Tiramisu vzniklo v 60. letech 20. století v regionu Benátsko.

 Red Velvet Cake (USA)
Jemný dort s výraznou červenou barvou a krémovým sýrovým frostingem. Původně byl oblíbený na jihu USA, ale jeho popularita se rozšířila po celém světě. A kdo by odolal jeho sametové textuře?

Black Forest Cake (Německo)
Tento bohatý čokoládový dort se šlehačkou a višněmi nese jméno po německém regionu Černý les. Jeho historie sahá do 20. století, kdy se stal neodmyslitelnou součástí oslav.

Medovník (Rusko a východní Evropa)
Sladký dort s medovými vrstvami a smetanovou náplní. Legenda říká, že tento dort vznikl na ruském carském dvoře jako dezert pro císařovnu. Dnes je oblíbený i u nás.

Jak oslavit Den dortů?

1. Upečte si vlastní dort – Ať už se rozhodnete pro tradiční recept nebo vyzkoušíte něco nového, domácí dort je vždycky zárukou úspěchu.
2. Zajděte do oblíbené cukrárny – Podpořte místní podniky a ochutnejte něco sladkého. Třeba i nový druh dortu!
3. Sdílejte radost – Dort chutná nejlépe ve společnosti. Připravte překvapení pro své blízké nebo kolegy v práci.

Ať už si vyberete kterýkoli způsob, nezapomeňte – Den dortů je hlavně o radosti a sdílení sladkých chvil. Tak na zdraví (a na další kousek dortu)!

Kukuřice se řadí mezi nejpopulárnější obiloviny a v naší kuchyni má rozhodně své stálé místo. V Česku má nejen kuchyňský, ale i dekorativní význam. Na podzim se často použív&aac ... Pokračování...

Kukuřice se řadí mezi nejpopulárnější obiloviny a v naší kuchyni má rozhodně své stálé místo. V Česku má nejen kuchyňský, ale i dekorativní význam. Na podzim se často používá na výzdobu – kukuřičné klasy a suché listy jsou součástí podzimních aranžmá.

V české kuchyni má kukuřice své pevné místo, a to nejen jako příloha, ale i jako surovina pro přípravu chutných jídel.

Proč je kukuřice oblíbená?

1. Má všestranné použití:

Může být základem jídel, přílohou, nebo dokonce hlavní složkou dezertů.

Uplatňuje se v různých podobách – čerstvá, mražená, konzervovaná, sušená nebo ve formě mouky

• Obsahuje vlákninu, vitamíny (zejména B, C) a minerály jako hořčík či fosfor.
• Je bezlepková, a tudíž vhodná i pro lidi s celiakií.

Kde kukuřice dominuje v naší kuchyni?

• Grilování a letní pochoutky: Vařený nebo grilovaný klas je oblíbený doplněk k masovým pokrmům.
• Polévky: Krémové kukuřičné polévky jsou ideální v chladných měsících.
• Přílohy: Kukuřice v salátech nebo jako součást rizot.
• Dezerty: Použití kukuřičné mouky v pečení nebo výroba kukuřičných placek na sladko.
• Oblíbené svačinky: Popcorn a pražená kukuřice, často ochucené na sladko nebo slano.

Jaké polévky a přílohy se dají z kukuřice připravit?

• Kukuřičná polévka (corn chowder): Krémová polévka s kukuřicí, bramborami a smetanou, často dochucená slaninou nebo sýrem.
• Kukuřičná kaše (polenta): Pokrm z kukuřičné mouky, oblíbený zejména v Itálii, servírovaný jako příloha nebo hlavní jídlo.
• Kukuřičné placky (arepas/tortilly): Tradiční pokrmy z Latinské Ameriky připravené z kukuřičné mouky, plněné masem, sýrem nebo zeleninou.

Co takhle si dát smaženou a pečenou kukuřici?

• Pražená kukuřice: Opražená kukuřičná zrna s kořením jako zdravý snack.
• Kukuřičný chléb: Měkký chléb na bázi kukuřičné mouky, populární v americké kuchyni.
• Smažené kukuřičné placky (hush puppies): Smažené kuličky z kukuřičného těsta, často servírované k rybám.

A nebo je libo kukuřice na sladko?

• Kukuřičná kaše na sladko: Uvařená kukuřičná mouka ochucená cukrem, skořicí nebo medem.
• Kukuřičný pudink: Pečený dezert s kukuřicí, smetanou a cukrem.
• Kukuřičné muffiny: Sladká verze pečených muffinů s kukuřičnou moukou.

I nápoje z kukuřice si můžete udělat....

• Atole: Horký nápoj z kukuřičné mouky, mléka a koření, oblíbený v Mexiku.
• Chicha: Fermentovaný kukuřičný nápoj z Latinské Ameriky.
• Kukuřičné mléko: Alternativa rostlinného mléka, vhodná pro různé recepty.

Anebo kukuřice jen tak.....

• Pražená kukuřice na klas: Grilovaná nebo vařená kukuřice s máslem, solí, česnekem nebo sýrem.
• Popcorn: Oblíbený snack, který lze připravit na sladko nebo na slano.
• Kukuřičné saláty: Například s fazolemi, avokádem, rajčaty a koriandr

V naší kuchyni je kukuřice zkrátka stálicí – jednoduchá na přípravu, výživná a lahodná. Jaký kukuřičný pokrm máte nejraději vy? ????

"Den espressa" připadá na 22. listopadu. Tento den je neoficiálním svátkem věnovaným oslavě espressa, ikonického nápoje, který milují k ... Pokračování...

"Den espressa" připadá na 22. listopadu. Tento den je neoficiálním svátkem věnovaným oslavě espressa, ikonického nápoje, který milují kávoví nadšenci po celém světě. Je to skvělá příležitost si připomenout, jak tento nápoj vznikl, jaké různé varianty existují, a třeba si i vychutnat šálek svého oblíbeného espressa. ☕

Espresso – malý, ale intenzivní šálek kávy, který si získal srdce lidí po celém světě. Tento ikonický nápoj má svůj vlastní den, 22. listopadu, kdy si připomínáme jeho historii, význam a jedinečnou chuť. Pokud jste milovníkem kávy, tento den je příležitostí oslavit espresso v celé jeho kráse. Espresso se zrodilo na počátku 20. století v Itálii. Název pochází z italského slova „esprimere“, což znamená „vyjádřit“ nebo „stlačit“. A přesně to se při přípravě espressa děje – horká voda je pod tlakem protlačena jemně mletou kávou, čímž vzniká silný nápoj s bohatou chutí a charakteristickou pěnou zvanou crema.

První espresso stroj byl patentován v roce 1901 Luigim Bezzerrou, ale skutečnou revoluci přinesl až v roce 1948 Achille Gaggia, který zdokonalil technologii přípravy. Od té doby se espresso stalo neoddělitelnou součástí italské kultury a postupně dobylo svět.

spresso není jen káva – je to zážitek. Jediný doušek espressa dokáže nabídnout komplexní kombinaci chutí, od sladké po hořkou, s jemnými ovocnými či oříškovými tóny, v závislosti na typu použité kávy. Navíc je základem mnoha dalších oblíbených nápojů, jako je cappuccino, latte nebo macchiato.

Kávoví nadšenci na espressu oceňují:

• Díky koncentrované přípravě má espresso výraznou, plnou chuť.
• Je připraveno za pár sekund, což ho činí ideálním pro rychlé povzbuzení.
• Může být podáváno samostatně, s cukrem, nebo jako základ pro kávové koktejly a dezerty.

  Na správné espresso by měl být tlak při přípravě 9 barů a voda by měla mít teplotu 90–96 °C. Jeden šálek espressa obsahuje přibližně 30 ml nápoje, ale jeho chuť je koncentrovanější než u jiných způsobů přípravy. Největší šálek espressa na světě byl připraven v Itálii v roce 2012 a obsahoval více než 13 000 litrů kávy!

Jak oslavit tento den? Zajděte do své oblíbené kavárny nebo si připravte espresso doma, ať už s klasickým pákovým kávovarem, automatickým strojem, posaďte se a v klidu si svoji kávu vychutnejte!

Den perníku najdeme v kalendáři 21. listopadu. V současné době si většina lidí perník spojuje s Vánocemi, které si bez perníčků neumí představit.

Perník má dlouhou a fascinující hist ... Pokračování...

Den perníku najdeme v kalendáři 21. listopadu. V současné době si většina lidí perník spojuje s Vánocemi, které si bez perníčků neumí představit.

Perník má dlouhou a fascinující historii, která sahá až do starověku. Tato oblíbená sladkost vznikla kombinací mouky, medu a koření, přičemž každá kultura přidala vlastní variace a tradice. Již v starověkém Egyptě byly nalezeny záznamy o sladkých pochoutkách připravovaných z medu, které se podobaly perníku. Tyto sladkosti sloužily jako obětiny bohům. V antickém Řecku a Římě se používaly podobné receptury, ačkoliv bez dnešního koření. Medové placičky byly oblíbeným dárkem a doplňkem slavností. Perník, jak jej známe dnes, se rozvíjel zejména ve středověké Evropě. Klíčovou roli hrálo koření, které se začalo dovážet z Východu díky křižáckým výpravám. První písemné zmínky o perníku pocházejí ze 13. století z Německa, kde se vyráběl v klášterech jako posvátná pochoutka, protože med a koření byly drahé. Ve Francii byl známý pod názvem pain d'épices („kořeněný chléb“),v Anglii jako gingerbread.

Do českých zemí se perník dostal ve 14. století. Nejprve se vyráběl v klášterech a později se rozšířil do měst, kde se stal oblíbeným mezi obyčejnými lidmi i šlechtou.

Pardubice se staly centrem perníkářství díky výhodné poloze na obchodních stezkách a dostupnosti kvalitního medu. Zdejší perníkáři byli známí nejen chutí, ale i uměleckým zpracováním. Perník měl nejen kulinářský význam, ale i symbolický. Byl často zdobený ornamenty a sloužil jako dárek při zvláštních příležitostech (například na svatbách, jarmarcích a poutích).

Dnes je perník populární po celém světě a nachází se v různých podobách – od jednoduchých perníčků až po složitě zdobené perníkové chaloupky.

19. listopad je mezinárodně uznávaný jako Den polévek! Tento den je věnován oslavě jednoho z nejstarších a nejuniverzálnějších pokrmů na světě. Polévky se připravují t&eac ... Pokračování...

19. listopad je mezinárodně uznávaný jako Den polévek! Tento den je věnován oslavě jednoho z nejstarších a nejuniverzálnějších pokrmů na světě. Polévky se připravují téměř v každé kultuře, ať už jde o husté krémové polévky, vývary, nebo exotické speciality.

Polévka je grunt, říkávaly naše babičky. A měly pravdu. Polévky totiž tvoří základ každého jídla. Při obědě se podávají před hlavních chodem.

Zajímavosti o polévkách:

• Polévka je jedním z nejstarších pokrmů, které lidé připravovali. Archeologové objevili důkazy, že lidé vařili polévky už před více než 20 000 lety – v dobách, kdy se začaly používat hliněné nádoby.
• Polévka je nejen chutná, ale i výživná – často se používá při léčbě nachlazení (např. slepičí polévka).
• Slovo „soup“ pochází z latinského suppa, což znamená „chléb namočený v tekutině“. Stejný základ má i slovo „soupeř“ (francouzsky soupeur) – kdysi označovalo lidi, kteří sdíleli společnou misku polévky.
• V mnoha zemích jsou polévky tradičním jídlem pro zahřátí v chladném počasí.
• Slepičí polévka je často označována za „židovský penicilin“, protože se tradičně podává při nachlazení nebo chřipce. Studie prokázaly, že některé látky v kuřecím vývaru mohou mít protizánětlivé účinky.
• Největší polévka na světě byla uvařena v roce 2011 na Filipínách. V obřím hrnci bylo více než 26 000 litrů tradiční filipínské polévky menudo.
• Nejstarší polévkový recept pochází z Mezopotámie a obsahoval holubí maso.
• V mnoha kulturách je polévka symbolem péče a sdílení. Například v Japonsku je tradiční miso polévka součástí každodenního jídla a často se podává jako první chod.
• Instantní polévka, kterou stačí zalít horkou vodou, vznikla díky japonskému vynálezci Momofuku Ando. Ten v roce 1958 představil první instantní nudlovou polévku – ramen.

DOPORUČUJEME - Polévku nedopřávejte jen na polévkový svátek, ale klidně každý den

České buchty jsou tradiční pečivo, které má v české kuchyni dlouhou historii a je oblíbené pro svou jednoduchost, vláčnost a rozmanité náplně. Tohle sladké pečivo je většinou kynuté a může b&yacut ... Pokračování...

České buchty jsou tradiční pečivo, které má v české kuchyni dlouhou historii a je oblíbené pro svou jednoduchost, vláčnost a rozmanité náplně. Tohle sladké pečivo je většinou kynuté a může být plněné různými ingrediencemi, od tvarohu přes povidla až po mák či ovoce.

Typy českých buchet
1. **Buchty s povidly** – Klasika, která je velmi oblíbená. Těsto se naplní povidly (nejčastěji švestkovými) a peče se, dokud není měkké a zlatavé. Povidlí se obvykle naplní středy, a buchty bývají navíc posypané cukrem.

2. **Tvarohové buchty** – Další variantou jsou buchty plněné tvarohem. Tvaroh může být smíchaný s cukrem, vanilkou nebo citronovou kůrou, což dodává pečivu příjemnou chuť.

3. **Buchty s mákem** – Mák je dalším oblíbeným plněním, které se používá v mnoha českých receptech. Mák může být smíchán s cukrem a někdy i s trochou mléka.

4. **Ovocné buchty** – Některé buchty mohou obsahovat ovoce, jako jsou jablka, meruňky nebo višně. Ovoce může být buď v těstě nebo se používá jako náplň.

5. **Sladké kynuté buchty** – Tyto buchty jsou vyráběny z kynutého těsta, které se nechá vykynout, než se rozdělí na menší kousky, které se plní a pečou. Těsto bývá často jemně sladké a po upečení měkké a vláčné.

Příprava
Příprava bucht obvykle začíná přípravou kynutého těsta. To se připravuje z mouky, droždí, cukru, mléka, vajec a tuku (nejčastěji másla nebo oleje). Po vykynutí se těsto rozdělí na malé kousky, které se naplní připravenou náplní, spojí se a pečou. Po upečení se buchty někdy polévají máslem nebo posypávají cukrem.

Historie
Buchty jsou součástí české tradiční kuchyně a byly populární již v dobách našich prababiček. V minulosti byly běžně podávány k různým svátečním příležitostem, ale i jako běžná součást domácí stravy. Základní ingredience jsou dostupné po celý rok, což z nich činí ideální pochoutku pro různé roční období.

Dnes jsou české buchty stále velmi oblíbené a často se připravují nejen doma, ale i v pekárnách. Jsou součástí svátečních oslav, rodinných setkání nebo jen tak pro radost při odpolední kávě.

Zde je jednoduchý recept na české buchty:

Ingredience

Na těsto:

• 500 g hladké mouky
• 250 ml mléka
• 100 g cukru
• 1 kostka droždí (42 g)
• 2 vejce
• 100 g másla
• Špetka soli

Na náplň:

• 300 g povidel (nebo jiného typu náplně)
• (volitelně) mletý mák, tvaroh nebo ovoce

Na potření:

• 1 vejce (na potření)
• Cukr na posypání

Postup

1. Příprava kvásku:

   • V teplém mléce rozpusťte droždí s trochou cukru a nechte vzejít.

2. Zpracování těsta:

   • Do mísy dejte mouku, zbytek cukru, sůl, vejce a vzešlý kvásek. Přidejte rozpuštěné máslo a dobře promíchejte.
   • Těsto hněťte, dokud nebude hladké a pružné. Nechte ho kynout na teplém místě asi 1 hodinu, nebo dokud nezdvojnásobí svůj objem.

3. Tvarování buchet:

   • Kynuté těsto rozdělte na malé kousky (asi 60 g).
   • Každý kousek vyválejte na placku, doprostřed dejte lžičku náplně a těsto zabalte do kulatého tvaru.

4. Pečení:

   • Buchty položte na plech vyložený pečicím papírem. Nechte je ještě 30 minut kynout.
   • Potřete je rozšlehaným vejcem a posypte cukrem.
   • Pečte v předehřáté troubě na 180 °C asi 20-25 minut, dokud nebudou zlatavé.

5. Podávání:

   • Nechte buchty vychladnout a podávejte je teplé nebo studené.

Svatý Martin na bílém koni přijíždí vždy v listopadu, ale to, co na něj čeká na stole, je stejně neodmyslitelnou součástí této tradice jako samotný svátek. Svatomartinská husa, slavnostní jídl ... Pokračování...

Svatý Martin na bílém koni přijíždí vždy v listopadu, ale to, co na něj čeká na stole, je stejně neodmyslitelnou součástí této tradice jako samotný svátek. Svatomartinská husa, slavnostní jídlo, které už od středověku patří k nejoblíbenějším podzimním specialitám, si našla místo nejen v české kuchyni, ale i v srdcích gurmánů po celé Evropě.

Na Svatého Martina si totiž lidé dávají do nosu hned několik lahůdek, ale husa je bezesporu tím největším lákadlem. Tento svátek totiž symbolizuje nejen příchod zimy, ale i čas hojnosti, a co je lepšího než si užít hojnou hostinu, kterou husa na talíři určitě nabídne?

Tradiční příprava svatomartinské husy sahá až do dob středověku, kdy byla považována za jídlo pro chudší i bohatší vrstvy obyvatel. Dnes je pečená husa s křupavou kůžičkou, nadýchaným knedlíkem a sladkými zelnými nebo bramborovými přílohami doslova vyhledávanou lahůdkou. Ať už si ji dáte v restauraci nebo si ji připravíte doma, jedno je jisté – svatomartinská husa je jídlem, které spojuje rodiny a přátele u jednoho stolu.

Pokud nemáte čas na pečení nebo si chcete užít svatomartinskou husu bez práce, můžete si ji snadno vybrat z nabídky na www.DnesniObed.cz. Nabízíme vám široký výběr tradičních pokrmů včetně svatomartinské husy, která je připravená s láskou a péčí. Stačí si jen vybrat. A pokud máte chuť na něco jiného, najdete zde i spoustu dalších skvělých jídel, která vám zpříjemní den.

Svatomartinská husa není ale jen o jídle. Je to také symbol, který nám připomíná, jak důležitá je tradice a rodinné hodnoty. Tradiční jídlo si lidé připravují s láskou, a i když husa může být náročná na přípravu, její chuť je odměnou za čas strávený v kuchyni. A co víc, husa je často servírována se Svatomartinským vínem, které svou svěží chutí a nezaměnitelným aroma ještě umocní celkový zážitek z jídla.

Svatomartinská husa je tedy nejen gastronomickým zážitkem, ale také oslavou podzimu, hojnosti a tradic, které nás spojují. Pokud máte tu čest tento svátek oslavit, nezapomeňte si na talíř dát pořádný kousek téhle delikatesy – protože Svatý Martin si zaslouží pořádnou oslavu! 

Asi každá rodina s dětmi prožívá přes prázdniny malé či velké přesuny. Naše děti už jsou ve věku, kdy si kufry na tábory podle seznamu mohu zabalit i sam ... Pokračování...

Asi každá rodina s dětmi prožívá přes prázdniny malé či velké přesuny. Naše děti už jsou ve věku, kdy si kufry na tábory podle seznamu mohu zabalit i samy. Hurá.. 

Sice mají zabaleno více sušenek než ponožek, ale i tak jsem ráda, že jsou samostatnější.

Ale ne vždy to jde hladce. Zrovna včera si můj desetiletý syn balil věci na fotbalové soustředění a požádal mladší sestřičku, aby mu četla seznam, co dostal od trenéra. Naše dcera právě dokončila 1. třídu, takže to bylo trochu zdlouhavé a vypadalo to nějak takto: „Jedna šusťíková bunda, jedna lisované kopačky, dvě ponožkové stuuulpny…“ Evidentní snaha přečíst vše správně se ale nepotkala s nadšením: “Prosím Tě, nečti to první slovo, prostě čti jen bunda, kopačky, stulpny. Okej?"

Dcera trochu zklamaně: „Nooo, dobře. Jedna sálovky, jedna pantofle, jedna holení…“

Syn: „Cože? Holení?“

Dcera: „Jo, holení. Trenér si asi myslí, že když máš běďar na nose, že ti tam narostou i vousy.“

Poté následovala přestřelka výrazů, které bych nerada vypisovala. Zakročila jsem a nabídla smír nad zmrzlinou. Když se uklidnily vášně, slovo „holení“ jsem na seznamu  našla, ale ve spojení se slovem chrániče, které ovšem nebylo z důvodu požadovaného urychlení přečteno.

Ještě, že máme v mrazáku hooodně zmrzliny. J

Ptala se mě kamarádka, jak zvládáme s dětmi on-line výuku. Obě děti mám na prvním stupni a mladší je k tomu jako bonus prvňáček. < ... Pokračování...

Ptala se mě kamarádka, jak zvládáme s dětmi on-line výuku. Obě děti mám na prvním stupni a mladší je k tomu jako bonus prvňáček.

Minulý rok, kdy se s výukou na dálku začínalo, u nás doma stoupla spotřeba čokolády. Obalení nervů bylo nezbytné. Syn dostával zadání e-mailem a nějak se to musel naučit. Z jídelního koutu se stala provizorní učebna a při vaření oběda jsem zkoušela, co si zvládl sám nastudovat. Nezapomenutelné bylo, když na mou otázku, jak nazýváme mužské pohlavní žlázy, tázavě odpověděl: „vrchlata?“ To už nevydržela přihlížející dcera – toho času předškolačka, a křičí: „Né, to jsou přece kule, brácho!“  Dusila jsem v sobě smích a přemýšlela, zda jsem tu vodu na brambory osolila, nebo ne.

Tento rok jsme o kus dál. Častěji k obědu objednávám jídlo z místní restaurace. Čokoládu se snažím omezovat, po vzoru: „Dělání, dělání, všechny smutky zahání“, se snažím stále něco dělat, prý stačí i louskání ořechů. Výuka z e-mailu se přesunula na online. Posun je sice znát, ale když si starší syn dělal zápisy z krajů ČR a v sešitu jsem u Pardubického kraje našla „Velkou Třeboňskou“, tak mi zatrnulo.

Dcera, prvňáček, si chce dělat vše po svém, protože to takhle říkala paní učitelka. Po týdnu zjistí, že paní učitelku špatně pochopila, protože velkou část jejich online výuky zahrnuje ukazování zvířátek a hraček do kamery.

Jinými slovy, na otázku jak to zvládám, můžu odpovědět: „Furt bych potřebovala louskat ořechy."

Je poslední den v roce a bývá ve zvyku bilancovat a slibovat, co v příštím roce budeme chtít stihnout a čeho dosáhnout.

Pokračování...

Je poslední den v roce a bývá ve zvyku bilancovat a slibovat, co v příštím roce budeme chtít stihnout a čeho dosáhnout.

Rok 2020 byl opravdu složitý a náročný v mnoha ohledech. Na druhou stranu se děti školou povinné naučily používat počítače, bravurně zvládají video přenosy, scanování dokumentů a i technika prstokladu na klávesnici z úrovně „datel průzkumník“ pokročila, jak by řekl můj syn, na vyšší „level“. Menší děti nechtěly zůstat v ničem pozadu a tak dělaly také své video konference. Zjistily, jak přes WhatsApp zavolat někomu ze školky a hned volaly. Člověk by zajásal, ale například ta naše malá všudybylka nevydrží na jednom místě a záhy zjistíte, že s telefonem dělá video-tour po domě. Tu nakoukne do pracovny, kde se snaží pracovat maminka a tu do koupelny...ups, kde se zrovna sprchuje tatínek.

Se slovy: „Promiň, vůbec Tě neslyším, taťka tu strašně něco křičí.“, zase vycouvá a nerušeně pokračuje dál.

V tomto roce jsem se dočkala i několika pochval od dětí za uvařený oběd. Prý bych mohla jít učit kuchařky do školní jídelny vařit bramborovou kaši.

Co si přát do nového roku 2021, snad abychom to ve zdraví a se zdravým rozumem všechno zvládli. Aby si děti užily více školních obědů a ty jim chutnaly. Abychom se častěji mohli vypravit s kolegy a přáteli na oběd či večeři do oblíbené restaurace či hospůdky. Pak bude zase na světě o něco veseleji.

Patřím mezi lidi, kteří stres a starosti zahání jídlem. Po internetu se šíří stovky vtipů a návodů, jak zvládnout současnou domácí karanténu. Každý děláme, co umíme. Takže j&aa ... Pokračování...

Patřím mezi lidi, kteří stres a starosti zahání jídlem. Po internetu se šíří stovky vtipů a návodů, jak zvládnout současnou domácí karanténu. Každý děláme, co umíme. Takže já baštím čokoládu a pečlivě plánuji denní program, aby děti nezvlčily a věděly, kdy je čas učení, hraní, kdy vyrazíme na procházku a kdy teda můžou sledovat tu televizi. Nevím jak u Vás, ale odlepit je od televize, tabletu, mobilu či herní konzole, vyžaduje neuvěřitelné úsilí. 
A když už je konečně odlepím, tak dávají s oblibou ostentativně najevo, jak moc se nudí. Mají najednou spoustu volného času, který se musí nějak vyplnit na omezeném prostoru.  Večer když jdou spát, si říkáme: „bezva, dnešek jsme zvládli“. Ale vypadá to, že čert a znuděné děti prostě nespí. 
Začalo to minulý týden, kdy se dcera vzbudila a měla celý rudý obličej a ruce. Po prvním šoku jsem to začala zkoumat. Vyrážka, odřenina, otlak … nééé, to je fixa? Proč sis proboha malovala na obličej? Syn se pomalu, ale jistě sunul pryč z pokoje. „Vrať se! Co ty o tom víš?“, zarazila jsem ho hned u dveří. 
„Nemohl jsem spát, tak jsem tvořil.“, odpověděl. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat.
Ještěže naše místí restaurace nabízí prodej přes okénko. Objednám si něco dobrého a udělám si na chvilku pohodu, když teď kromě denního programu ještě noc co noc zabavujeme dětem fixy z pod polštářů. 

Taky jste si všimli, že děti matou některé pojmy, které my dospěláci běžně používáme? 
Jak vypadal španělský ptáček, než ho uvařili, z jakých svíček se vaří svíčková, proč ... Pokračování...

Taky jste si všimli, že děti matou některé pojmy, které my dospěláci běžně používáme? 
Jak vypadal španělský ptáček, než ho uvařili, z jakých svíček se vaří svíčková, proč se nesmí říkat o ženě, že je „kráva“, když je to užitečné zvíře a dává mléko? 
Jednou jsem vedla dceru do školky a na dveřích školky bylo velké oznámení. Letecky jsem ho přečetla a chtěla jít dál, protože tam psali o zrušeném kroužku, který se nás netýkal. Ale dcera mě prosila: „Mamí, co tam píšou?  „Dnes odpadnou předškolákům Chytré hlavičky.“, přečetla jsem rychle.  
Zaraženě zůstala stát a zírala na dveře. Pak se potichu zeptala: „Bude je to bolet?“ Po chvilce vysvětlování, řekla: „ Aháá a tak mi ještě předčti, co budeme mít dnes k obědu.“ 
Je fajn, že se z počátečního šoku děti umí rychle oklepat. 

Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při př&iacu ... Pokračování...

Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při přípravě jídla používají jako „dochucovadlo“ 24K zlato. 

Okamžitě to spustilo vlnu dotazů. Kolegyně se pídily, kolik to má kalorií, jak to chutná. Pánové naopak rozebírali, kolik je to bude stát a co se stane pak, až se to stráví. 
Ve snaze uspokojit všechny jejich odpovědi, jsem se dala do pátrání. Je mi totiž jasné, že větší část z nás tuto lahůdku i díky vyšší ceně asi nikdy neochutná. 
Co jsem zjistila? Zlato se řadí mezi schválená bezpečná potravinářská aditiva. V tabulce éček ho můžete najít pod číslem E175. Je bez chuti, nemá žádné kalorie a nijak se v těle nevstřebává.

Tímto bych zodpověděla první část otázek.

Otázku, zda se dá ten prášek nějak z těla akumulovat zpět, ponechávám raději otevřenou. Každopádně zajímá Vás, kde můžete zlatou gurmánskou specialitu vyzkoušet? Stačí se u nás zaregistrovat a my Vám to prozradíme  už příští týden v jarních novinkách.

Mějte krásné jarní dny a veselé velikonoce!

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl vík ... Pokračování...

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl víkend, takže trocha lenošení nikomu neublíží. Teda, když nemáte za dveřmi ložnice pár hladových a dychtivých strávníků. Cože to bude k snídani?

Mrkla jsem na manžela a oznámila, dnes máte samoobslužný den… Pak už jsem jenom občas zaslechla tu a tam hádku a křik, když se nemohli dohodnout, kdo bude míchat vajíčka a kdo vyndá věci z myčky, ale nic z toho mě nemohlo vytrhnout z letargie.

Kamarádka mi poslala povzbudivou zprávu: „My tomu říkáme lovecká sezóna, kdo si co uloví, to má.“ Terminologie mě pobavila, ale u nás se moc zavádět nedá. Syn by to mohl vzít doslova a chtěl by jít lovit svoji mladší sestru. Řeknete si: chudák malá, ale .. Je to sice naše malá princezna, ale taky vím, že ho umí pořádně vytočit.

Naposledy to bylo, když jsme jim do tabletu zavedli profily. Každý od té doby mohl hrát 30 min a dost. Druhý den se odehrálo toto: „Hele, ty hraješ nějak dlouho? Dej to sem! Já to věděl, TY hraješ na můj profil!“

Nebo minule, když se jen tak rozhodla dát dárečky svým kamarádům ze školky. Nechápala jsem, proč se syn tak vzteká, je to od ní přeci moc milé, když na ostatní tak myslí. „Jenže, mamíí, ona tam balí moje hračky, ne svoje… „Takže chápete, že „loveckou sezónu“ opravdu použít nemůžu.

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. B ... Pokračování...

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. Bude to  bezva, zjistí, že mít doma psa znamená i povinnosti. 

Manžel namítal, že máme na zahradě králíka, který si usurpuje celou zahradu pro sebe, takže to nebude dělat dobrotu. „Neboj, když si na sebe nezvyknout, tak nebudeme psa na zahradu pouštět. To mám vymyšlený!“

Shrnu svoje vyprávění: Nezvykli si na sebe a já podcenila psí chutě. 

Minulý týden napadlo spoustu sněhu, celá zahrada byla jako z pohádky. Děti venku za domem stavěly sněhuláka, já vařila oběd a rozplývala se pohledem z okna nad zimní idylou. 

Když v tom: „Proboha, kdo ji pustil na zahradu?!“  Vyběhla jsem okamžitě ven a honila několik dlouhých minut psa po zahradě v ponožkách, na boty nebyl čas. Už dlouho byla rozhodnutá, že si uloví králíka k obědu a jala se hned první příležitosti, když děti nezavřely vrátka. Za chvíli mi byla příšerná zima na nohy a začala jsem propadat panice: „Tohle fakt sama nezvládnu.“ Pes neposlouchal a nedal se chytit ani jeden ani druhý. Tak jsem dělala jen pohyblivou překážku mezi nimi a doufala, že si dá někdo z nich nakonec říct. Nakonec mi králík skočil do náruče, právě ve chvíli, kdy přiběhly děti: „Jé, mamí, můžeme se honit s tebou?“ 

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž ... Pokračování...

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž většinu svého života strávil v Anglii, měli jsme opět vánoční vrcholy dva. Ten český a hned den poté anglický. Český už mám nějaký ten pátek zajetý, ale s tím anglickým víc jak deset let zápasím. Abych mu vynahradila, že netrávíme Vánoce s jeho rodinou ale v Čechách, snažím se každý rok nachystat téměř pravý anglický vánoční oběd, a v tom byl i tentokrát háček.

Nejdříve jsem pátrala po krůtě. Řezníkova poznámka o tom, že určitě bude, ale nejmenší tak kolem 7 kg, mě vždy podlomí kolena. Pro boha, jak to zase do té trouby nacpu.

Dále, kaštanová nádivka. Ve větších supermarketech už před Vánoci kaštany nabízí, takže to problém nebude. Teda, pokud by se do příprav nepřimíchala moje maminka. Nostalgicky se nad kaštany rozplývala se vzpomínkou na dětství. „Když nespotřebuješ všechny ty kaštany, tak já bych si jich 10 dala do trouby upéct.“ Ujistila mě, že na tom nic není. „Prostě to dáš do trouby a za pár minut …“ Za pár minut mi v troubě bouchaly dělobuchy. I soused se přišel zeptat, zda jsme v pořádku. „Ty kaštany se měly, mamíí, nejdříve naříznout!“

Pak tu máme anglický vánoční puding. Tuhle část bych nejraději vypustila. Jediný, komu chutná je vlastně můj muž. Děti se těší pouze na to, jak jej zapálí. Takže v regálech M&S vždy pátrám po tom nejmenším balení. Manžel to obvykle komentuje slovy: „A není to škoda tak malý?“  

Kapustičky vynechávám, ty nejí ani manžel. Restovaná zeleninka a „pigs in a blanket“ – tedy klobásky se slaninou jsou poměrně nenáročné.

Poslední zádrhel může nastat u přílohy yorkshirského pudinku, aby se vešel ke krůtě, nebo ji v troubě včas vystřídal. Chápu, že švagrové mají v Anglii dvě trouby. To se snad ani vše v normálních českých podmínkách logisticky stihnout nedá. Zlatý kapr! 

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stih ... Pokračování...

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stihnout do konce roku. Děti sepisují seznamy, aby je pár dní před Vánoci zase změnily. Vždyť Ježíšek je kouzelný, tak to přece není problém. Obchody praskají ve švech a v e-shopech přibývá položek „na dotaz“. Tak se stalo, že předvánoční stres dorazil i k nám. Manžel si stěžoval, že se mu v noci špatně spí. Meduňka na zahradě pomrzla, ale vzpomněla jsem si, že mám bylinkový čaj na klidný spánek. Bohužel měl podobný obal, jako ten projímavý. Jenže to jsem si uvědomila až ráno, když si stěžoval: “Nejen že jsem se nevyspal, ale ještě jsem proseděl celou noc na záchodě.“ Ups..

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putov&aacu ... Pokračování...

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putování po 400 mostech, plavba kanály, posedávání v kavárnách a restauracích. A mile mne překvapily jak Benátky, tak i děti. Benátky nebyly vůbec přecpané turisty, ale těch stánků, obchůdků, kaváren, bister, restaurací. Měli jsme nutkání okusit úplně všechno. V jednom obchodě jsem dokonce viděla přerovnávat výlohu v rukavicích a s pravítkem v ruce. Každý detail měl svůj význam, stejně jako při servírování jídla na talíř. A děti nadšeně obdivovali schody do vody, uličky, které nikam nevedou, stovky černých gondol, karnevalové masky a potajmu házely kousky jídla na St. Mark´s Square holubům. Těžko říct, kdo si to víc užil, jestli my nebo ti opeřenci. 

Skoro dva týdny trvá fotbalové nadšení, které proniklo i do naší rodiny. Jsem spíše hokejový fanda, ale respektuji manželovo zaujetí tímto sportem. Takže přimhuřuji obě oči, když u společné v ... Pokračování...

Skoro dva týdny trvá fotbalové nadšení, které proniklo i do naší rodiny. Jsem spíše hokejový fanda, ale respektuji manželovo zaujetí tímto sportem. Takže přimhuřuji obě oči, když u společné večeře běží televize.

Nepopírám, že je fotbal zajímavá hra, i když mě spíš fascinuje fotbalový trávník než to, co se děje na něm. Děti se snaží zatím do tajů této hry proniknout a manžel je trpělivě zasvěcuje. Snažil se zapojit i mne. Prý mám vařit národní jídla týmů, které zrovna hrají. Opatřil mi i rozpis. To jsem okamžitě zavrhla, protože mám stejně pocit, že nikdo z nich vlastně nevnímá, co zrovna jí. Čtyřletá dcera se pokaždé ptá, zda hraje Ronaldo. A odpověď, že když hraje Anglie s Německem nebo Španělsko s Marokem, tak nemůže hrát Ronaldo, protože je z Portugalska, jí prostě nikdy neuspokojí. Během zápasu je schopna se zeptat i třikrát. Její bráška už preventivně říká: „Ne, Ronaldo furt nehraje.“ Ale ani on ještě nemá úplně jasno, když se včera manžela ptal, kdy už bude hrát Arsenal nebo Real Madrid.

Pozoruju to celé zpovzdálí s hrkem čaje, a čekám, až se zase počasí ustálí na letních teplotách. Nechám rodinu fandit a půjdu se pokusit udělat něco s naším trávníkem. Každopádně dnes večer hrál Ronaldo, tak byla dcera na vrcholu blaha. Ale dostal žlutou kartu, tak kdo ví, jak nám dlouho v soutěži vydrží.

Na začátku dubna jsme vyrazili s partou za kamarádem na Moravu. Bydleli jsme na farmě, která se specializovala na chov skotu a tak na jídelníčku farmářské restaurace byl i všemi vychvalovaný „tatarák& ... Pokračování...

Na začátku dubna jsme vyrazili s partou za kamarádem na Moravu. Bydleli jsme na farmě, která se specializovala na chov skotu a tak na jídelníčku farmářské restaurace byl i všemi vychvalovaný „tatarák“ s hromadou topinek.

Obvykle syrové hovězí v meníčku nevyhledávám, ale tentokrát mi to nedalo. Při objednávce mě zarazila otázka paní servírky. Budete si ho míchat sama, nebo ho chcete namíchat od kuchaře? Nebyla jsem si úplně jistá, ale možnost si doladit chuť podle svého se mi zamlouvala. Přece to nemůže být tak složité? S kamarádkou jsme nadšeně očekávaly náš tataráček.

Přistálo před námi prkénko se spoustou mističek plných koření, cibule, česneku.. a uprostřed toho všeho trůnil tataráček se žlutým sluníčkem. Ujala jsem se nadšeně míchání za nadšeného povzbuzování ostatních, kteří moc chytře radili kolik čeho dát. Bylo veselo, a tak místo špetky pálivé papriky tam letěla omylem hned celá lžička a sluníčko se nám neukázněně začalo roztékat po prkénku. Přišla paní servírka a zdvořile nás upozornila: „Kuchař se už na to nemůže koukat, prý to mícháte jako Babica. Takže to mám přinést zpátky a on Vám to doladí.“ Celý stůl začal řvát smíchy. A všichni ti „experti“, co nám do té chvíle úžasně radili, si také začali objednávat tataráček. Ale nikdo z nich už neměl odvahu si ho umíchat sám. Srabové! Ale dobrý byl, to zas jo.

Hody, hody.. Vejce, mazance, beránky, jidáše, nádivky, pečínky... 
Vyrážíte na čerstvé kopřivy nebo do restaurace na velikonoční dobroty či Vás čeká velikonoční hostina u příbu ... Pokračování...

Hody, hody.. Vejce, mazance, beránky, jidáše, nádivky, pečínky... 
Vyrážíte na čerstvé kopřivy nebo do restaurace na velikonoční dobroty či Vás čeká velikonoční hostina u příbuzných? Velikonoce svátek jara slaví s oblibou většina národa. Jedna polovina z té většiny peče, vaří, barví. A ta druhá by se měla shánět po potočním vrbovém proutí, prý aby z té první poloviny vyhnala nemoce a lenost. Otázka je, zda ta druhá polovina netrpí sama leností. Místo shánění raději sáhne po nějaké komerčně upletené toho času již uschlé variantě pomlázky. Čerstvá míza z jarního proutí je fuč, ale o to víc se šlehá. Každopádně švanda to je i tak. Krásné Velikonoce oběma polovinám!

Jitrničky, jelítka, ovárek, prejt, koblihy, koláče….mňam.
Máte rádi hodování, veselice, maškarní průvody a zábavu? Právě vrcholí období masopustu a na mnoha místech najdet ... Pokračování...

Jitrničky, jelítka, ovárek, prejt, koblihy, koláče….mňam.
Máte rádi hodování, veselice, maškarní průvody a zábavu? Právě vrcholí období masopustu a na mnoha místech najdete masopustní průvody v maskách, zabijačkové hody, zábavy na trzích na náměstích. Letos masopust začal 6. ledna na svátek Tří králů a bude vrcholit o masopustním pondělí 12. února a končí Popeleční středou 14. února – ten den začíná období půstu před Velikonocemi. Masopustní dny vlastně trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi. Ale pozor – o masopustu se půstu nebojte – nejde o odříkání ale naopak - je to čas zabijaček, hodování a lidového veselí. Mnoho akcí se koná již o tomto víkendu, tak mrkněte na „Náš tip“.