Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při přípravě jídla používají jako „dochucovadlo“ 24K zlato. 

Připravujeme s kolegy jarní novinky z restaurací, na co se můžete těšit, co je dobré vyzkoušet, kde se jaro dostalo už na talíř….. A tak se stalo, že k nám dorazila i novinka z jedné restaurace, kde při přípravě jídla používají jako „dochucovadlo“ 24K zlato. 

Okamžitě to spustilo vlnu dotazů. Kolegyně se pídily, kolik to má kalorií, jak to chutná. Pánové naopak rozebírali, kolik je to bude stát a co se stane pak, až se to stráví. 
Ve snaze uspokojit všechny jejich odpovědi, jsem se dala do pátrání. Je mi totiž jasné, že větší část z nás tuto lahůdku i díky vyšší ceně asi nikdy neochutná. 
Co jsem zjistila? Zlato se řadí mezi schválená bezpečná potravinářská aditiva. V tabulce éček ho můžete najít pod číslem E175. Je bez chuti, nemá žádné kalorie a nijak se v těle nevstřebává.

Tímto bych zodpověděla první část otázek.

Otázku, zda se dá ten prášek nějak z těla akumulovat zpět, ponechávám raději otevřenou. Každopádně zajímá Vás, kde můžete zlatou gurmánskou specialitu vyzkoušet? Stačí se u nás zaregistrovat a my Vám to prozradíme  už příští týden v jarních novinkách.

Mějte krásné jarní dny a veselé velikonoce!

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl víkend, takže trocha lenošení nikomu neublíží. Teda, když nemáte ... Pokračování...

Bylo to to ráno, kdy se probudíte a zjistíte, že něco není v pořádku. Bolí Vás hlava, máte ucpaný noc a zkrátka celé tělo vypovídá službu. Komu by se chtělo vstávat? Navíc byl víkend, takže trocha lenošení nikomu neublíží. Teda, když nemáte za dveřmi ložnice pár hladových a dychtivých strávníků. Cože to bude k snídani?

Mrkla jsem na manžela a oznámila, dnes máte samoobslužný den… Pak už jsem jenom občas zaslechla tu a tam hádku a křik, když se nemohli dohodnout, kdo bude míchat vajíčka a kdo vyndá věci z myčky, ale nic z toho mě nemohlo vytrhnout z letargie.

Kamarádka mi poslala povzbudivou zprávu: „My tomu říkáme lovecká sezóna, kdo si co uloví, to má.“ Terminologie mě pobavila, ale u nás se moc zavádět nedá. Syn by to mohl vzít doslova a chtěl by jít lovit svoji mladší sestru. Řeknete si: chudák malá, ale .. Je to sice naše malá princezna, ale taky vím, že ho umí pořádně vytočit.

Naposledy to bylo, když jsme jim do tabletu zavedli profily. Každý od té doby mohl hrát 30 min a dost. Druhý den se odehrálo toto: „Hele, ty hraješ nějak dlouho? Dej to sem! Já to věděl, TY hraješ na můj profil!“

Nebo minule, když se jen tak rozhodla dát dárečky svým kamarádům ze školky. Nechápala jsem, proč se syn tak vzteká, je to od ní přeci moc milé, když na ostatní tak myslí. „Jenže, mamíí, ona tam balí moje hračky, ne svoje… „Takže chápete, že „loveckou sezónu“ opravdu použít nemůžu.

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. Bude to  bezva, zjistí, že mít doma psa znamená i povinnosti. 

Kamarádka hledala útočiště pro svoji fenku, neboť odjížděla na několik měsíců pryč. Přesvědčila jsem manžela, zarputilého odpůrce zvířectva v domech, že je to skvělá příležitost, jak dětem načas opatřit pejska. Bude to  bezva, zjistí, že mít doma psa znamená i povinnosti. 

Manžel namítal, že máme na zahradě králíka, který si usurpuje celou zahradu pro sebe, takže to nebude dělat dobrotu. „Neboj, když si na sebe nezvyknout, tak nebudeme psa na zahradu pouštět. To mám vymyšlený!“

Shrnu svoje vyprávění: Nezvykli si na sebe a já podcenila psí chutě. 

Minulý týden napadlo spoustu sněhu, celá zahrada byla jako z pohádky. Děti venku za domem stavěly sněhuláka, já vařila oběd a rozplývala se pohledem z okna nad zimní idylou. 

Když v tom: „Proboha, kdo ji pustil na zahradu?!“  Vyběhla jsem okamžitě ven a honila několik dlouhých minut psa po zahradě v ponožkách, na boty nebyl čas. Už dlouho byla rozhodnutá, že si uloví králíka k obědu a jala se hned první příležitosti, když děti nezavřely vrátka. Za chvíli mi byla příšerná zima na nohy a začala jsem propadat panice: „Tohle fakt sama nezvládnu.“ Pes neposlouchal a nedal se chytit ani jeden ani druhý. Tak jsem dělala jen pohyblivou překážku mezi nimi a doufala, že si dá někdo z nich nakonec říct. Nakonec mi králík skočil do náruče, právě ve chvíli, kdy přiběhly děti: „Jé, mamí, můžeme se honit s tebou?“ 

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž většinu svého života strávil v Anglii, měli jsme opět vánočn&iacut ... Pokračování...

Ve většině českých domácností sváteční přípravy vyvrcholily Štědrovečerní večeří. Zbytek Vánoc jsme si užívali návštěvy, pohádky nebo vyrazili do hor. Vzhledem k tomu, že můj muž většinu svého života strávil v Anglii, měli jsme opět vánoční vrcholy dva. Ten český a hned den poté anglický. Český už mám nějaký ten pátek zajetý, ale s tím anglickým víc jak deset let zápasím. Abych mu vynahradila, že netrávíme Vánoce s jeho rodinou ale v Čechách, snažím se každý rok nachystat téměř pravý anglický vánoční oběd, a v tom byl i tentokrát háček.

Nejdříve jsem pátrala po krůtě. Řezníkova poznámka o tom, že určitě bude, ale nejmenší tak kolem 7 kg, mě vždy podlomí kolena. Pro boha, jak to zase do té trouby nacpu.

Dále, kaštanová nádivka. Ve větších supermarketech už před Vánoci kaštany nabízí, takže to problém nebude. Teda, pokud by se do příprav nepřimíchala moje maminka. Nostalgicky se nad kaštany rozplývala se vzpomínkou na dětství. „Když nespotřebuješ všechny ty kaštany, tak já bych si jich 10 dala do trouby upéct.“ Ujistila mě, že na tom nic není. „Prostě to dáš do trouby a za pár minut …“ Za pár minut mi v troubě bouchaly dělobuchy. I soused se přišel zeptat, zda jsme v pořádku. „Ty kaštany se měly, mamíí, nejdříve naříznout!“

Pak tu máme anglický vánoční puding. Tuhle část bych nejraději vypustila. Jediný, komu chutná je vlastně můj muž. Děti se těší pouze na to, jak jej zapálí. Takže v regálech M&S vždy pátrám po tom nejmenším balení. Manžel to obvykle komentuje slovy: „A není to škoda tak malý?“  

Kapustičky vynechávám, ty nejí ani manžel. Restovaná zeleninka a „pigs in a blanket“ – tedy klobásky se slaninou jsou poměrně nenáročné.

Poslední zádrhel může nastat u přílohy yorkshirského pudinku, aby se vešel ke krůtě, nebo ji v troubě včas vystřídal. Chápu, že švagrové mají v Anglii dvě trouby. To se snad ani vše v normálních českých podmínkách logisticky stihnout nedá. Zlatý kapr! 

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stihnout do konce roku. Děti sepisují seznamy, aby je pár dní před Vánoci ... Pokračování...

Znáte to, každý konec roku se nakupí spousta práce a zařizování. Všichni si to opakujeme, že Vánoce jsou hlavně o pohodě, ale realita je jiná. V práci nic nepočká a všichni chtějí všechno stihnout do konce roku. Děti sepisují seznamy, aby je pár dní před Vánoci zase změnily. Vždyť Ježíšek je kouzelný, tak to přece není problém. Obchody praskají ve švech a v e-shopech přibývá položek „na dotaz“. Tak se stalo, že předvánoční stres dorazil i k nám. Manžel si stěžoval, že se mu v noci špatně spí. Meduňka na zahradě pomrzla, ale vzpomněla jsem si, že mám bylinkový čaj na klidný spánek. Bohužel měl podobný obal, jako ten projímavý. Jenže to jsem si uvědomila až ráno, když si stěžoval: “Nejen že jsem se nevyspal, ale ještě jsem proseděl celou noc na záchodě.“ Ups..

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putování po 400 mostech, plavba kanály, posedávání v kavárn&a ... Pokračování...

Část letošních prázdnin jsme s rodinou strávili v Benátkách a bylo to kouzelné. Byl to vlastně výlet pro mne. Bála jsem se, jak děti přijmou, že je nečeká žádný dětský program, ale putování po 400 mostech, plavba kanály, posedávání v kavárnách a restauracích. A mile mne překvapily jak Benátky, tak i děti. Benátky nebyly vůbec přecpané turisty, ale těch stánků, obchůdků, kaváren, bister, restaurací. Měli jsme nutkání okusit úplně všechno. V jednom obchodě jsem dokonce viděla přerovnávat výlohu v rukavicích a s pravítkem v ruce. Každý detail měl svůj význam, stejně jako při servírování jídla na talíř. A děti nadšeně obdivovali schody do vody, uličky, které nikam nevedou, stovky černých gondol, karnevalové masky a potajmu házely kousky jídla na St. Mark´s Square holubům. Těžko říct, kdo si to víc užil, jestli my nebo ti opeřenci.